Výprava do Želichova

Na poslední výpravu před prázdninami jsme jeli za naší kamarádkou Irčou z Rodu ze Želichova na krásný statek. Cestu tam jsme absolvovali autobusem, což mělo v pátek ten efekt, že jsme u Benešova dostali minimálně půl hodiny zpoždění. Když jsme vystupovali z autobusu, bylo už slunce docela nízko a my jsme před sebou měli asi 6 km cesty s batohy na zádech.

Naše cesta z Jemniště do Postupic vedla po silnici, což bylo náročné jak pro děti, tak pro nás (protože děti se pořád někam rozbíhaly, zastavovaly a nedávaly pozor). Za Postupicemi jsme konečně vešli do lesa. Náš přední voj tvořený Evelinkou a několika dalšími většími dětmi přidal do kroku (zřejmě pod tlakem nadcházejícího šera) a já jsem se ocitl s Kubou a pár menšími dětmi vzadu. Markétka na nás sice několikrát počkala, ale já jsem téměř okamžitě zase nabral zpoždění. Nakonec pomohla sama příroda. Za tmy už se každý staral, aby nezůstával pozadu a my jsme tak konečně dorazili do Želichova. Za zmínku ještě stojí nádherné divadlo svatojánských broučků (rozuměj světlušek), které jsme viděli v lese před želichovským statkem.

Původně jsme byli domluvení s Irčou, že si vyzkoušíme, jak se starat o zvířata na statku. Bohužel Irča nakonec musela do nemocnice, takže jsme práci se zvířaty odložili na příště. Abychom se se zvířaty alespoň trochu seznámili, byli provedeni jejím synem Jankem, což bylo samo o sobě zajímavé. Nakonec se holky dočkaly alespoň krmení kůzlátek.

Velmi zajímavou atrakcí se ukázal malý rybník. Původně jsme se chtěli jen vykoupat a pak vyrazit na celou sobotu na výlet, ale když jsme viděli, jakou má rybník popularitu u dětí, zůstali jsme u něj velkou část dne: udělali jsme závody v plavbě na loďce a hráli další hry ve vodě.

Po krátkém obědě jsme vyrazili na výlet po okolí. Vzhledem k horkému počasí jsme byli převážně v lese: hráli jsme na slepého náčelníka, schovávali se a zjišťovali čísla ze zad kamarádů a chodili bosi. V podvečer cestou zpět ke statku jsme si na louce zahráli i oblíbenou trojnožku.

Večer jsme si udělali venku oheň, opekli buřty a kdo chtěl, mohl spát venku pod širákem. Dokonce došlo i na zpěv u ohně s kytarou.

V neděli už jsme tolik času neměli. Museli jsme si zabalit, uklidit a kolem poledne vyrazit na vlak do Postupic, což bylo kus cesty. I tak jsme si ještě našli trochu času vykoupat se v rybníce a povozit se na loďce.

Zapsal Quest