Výprava do Mšena 3.-5.11.2017

Jelikož babí léto dávno skončilo a začalo sychravé počasí, stalo se dalším cílem našich kmenových výprav Mšeno, které leží na okraji pískovcové oblasti Kokořínsko a kde se nám povedlo zařídit ubytování v tělocvičně místní školy. Škola je ve Mšeně nedaleko nádraží a do Mšena se dá pohodlně dostat vlakem, takže o způsobu dopravy bylo rozhodnuto.

Do školy jsme dorazili až před devátou. Po krátkém poučení, co můžeme a co nesmíme, jsme vyběhli do posledního patra do kuchyňky, abychom snědli večeři od maminek (nebo tatínků) a napili se. Přesto, že hodina už pokročila, zahráli jsme si před spaním alespoň vybíjenou.

V sobotu jsme nevstávali nikterak brzy (jen někteří nedočkavci od časného rána poletovali po škole) a po snídani, ke které byla oblíbená ovesná kaše s Grankem, jsme vyrazili prozkoumávat zdejší krásy. Počasí bylo ucházející a naším cílem bylo skalní město Bludiště severozápadně od Mšena. Na okraji Mšena nás překvapila páska, která uzavírala vstup do lesa v údolí Debř kvůli popadaným stromům. Museli jsme se tedy bydat jinou trasou - nad údolím. Předtím jsme si ještě stihli prohlédnout místnosti vydlabané do pískovce na začátku údolí.

Po asi půl hodině cesty jsme dorazili k většímu seskupení pískovcových skal. Byly plné puklin a děr a některými se dalo i prolézat (proto se jim asi říká Prolezovačky). To bylo něco pro nás. Prolézali jsme, kudy se dalo a případně i nedalo a prozkoumali každou skulinku. Strávili jsme tím asi hodinu, možná i déle - prostě čas plynul, že jsme se nestačili divit. Když jsme se konečně vydali na další cestu, objevili jsme do skal vytesanou jeskyni. Říká se jí Obraznice podle toho, že se tu za třicetileté války schovávaly obrazy a jiné cenné předměty z blízké vesnice.

Hlavním hřebem programu bylo skalní město Bludiště. Cesta byla dobrodružná: museli jsme sestoupit skalním výšvihem po řetězech a pak slézt prudký svah do rokle, kde nám Kája rozkřesala oheň, abychom si mohli opéct špekáčky a učinit tak za dost pozdnímu obědu. Pak jsme bez batohů vyrazili do samotného Bludiště, kde jsme sbírali papírové koule a utíkali před zlými strážci (Markétkou, Vojtou a Rózou). Bludiště sice není velké, má ale spoustu zákoutí, takže docela trvalo, než jsme všechny koule našli.

Když se sešeřívalo, oznámila nám Markétka, že si bude možné splnit stezku odvahy, kterou mají všichni jako úkol v Zasvěcovačce. Pak se část kmene vydala s Vojtou pro batohy a druhá část připravila oheň. Mezi tím, co jsme seděli u ohně a Markétka nám povídala, se ve skalách objevila světélka. Naším úkolem bylo jít podle svíček a splnit cestou dva úkoly: ...

Nedělní ráno jsme začali honbou za snídaní. Po škole bylo rozmístěno spoustu jídla (tedy kartiček s jídlem), které bylo potřeba najít, aby se člověk mohl do syta najíst. Někteří byli velmi dobrými hledači a svůj příděl ani nemohli sníst, ale byli i tací, kteří měli jen suchý chleba. Jelikož jsme ale kamarádi, nakonec se všichni podělili tak, že se dobře najedli.

Po snídani následovala opičí dráha, vybíjená a ještě nějaké další hry, abychom si dosyta užili tělocvičnu, když jsme strávili celou sobotu venku. Odpoledne pak udělala Markétka krátý kurz první pomoci, aby každý věděl, co dělat, když se kamarádovi stane nějaký úraz (na fotkách je ukázka ošetřování, nikoliv skutečný úraz).

Cestu zpět jsme absolvovali opět vlakem. Sice byl původní plán přesednout v Mělníku na autobus, abychom byli doma rychleji, ale náš motoráček měl zpoždění, tak jsme nakonec dojeli na pražské Hlavní nádraží místo do Holešovic. Pozdě ale přece. Snad nás za to rodičové moc nehubovali.

Zapsal: Quest