Tančící Lososidětský kmen Ligy lesní moudrosti |
V podvečer k nám neočekávaně dorazil Gandalf s trpaslíky. Snědli nám naše dobroty a vyprávěli nám o dalekých krajích a o zlatu, které střeží drak Šmak v Osamělé hoře. Zpívali písně z dávných dob a my, dosud pohodlní a leniví hobiti, jsme zatoužili vydat se za dobrodružstvím…
První etapovka celoroční hry. Zvítězil ten, kdo si v nejkratším čase dokázal sbalit co nejvíce povinných věcí na cestu do divočiny.
Poté, co si hobiti nacpali bříška u přátelských elfů, vrhli se do luštění run. Nebylo to jen tak – klíč k šifře se nacházel v lese rozverných elfů, kteří přísně vyžadovali, aby si hobiti za běhu a luštění vesele zpívali. Kdo nezpíval dost vesele, musel se vrátit k ohni a začít znova. Hobiti tak získali důležitou informaci, která se nám bude ještě hodit. Po vyluštění dostali hobiti od elfů krásné cestovní deníky s iniciálami (samozřejmě v runách), kam si mohou psát a lepit záznamy o výpravě.
Jen ten, kdo se dokázal neztratit za šera v členitém skalním labyrintu a vyhnout se divokým skřetům, mohl v samém nitru skal nalézt kouzelný prsten.
Nejvíce bodů získal ten, kdo v zahradě školy objevil nejvíce hádanek a dokázal je správně uhodnout. Poté jsme se sešli všichni uvnitř a dali si nefalšovaný hádankový souboj, hobiti proti Glumům. Hobiti zvítězili a mohli si pochutnat na slaďouškých rybiškách.
Tentokrát se hráči vžili do role skřetů a vrrků a snažili se zapálit oheň pod stromem, na kterém seděl Gandalf (samozřejmě na obrazném stromě). Nebylo to vůbec jednoduché – zkuste si na čas rozdělat oheň v mrazu a za tmy na jinovatkou pokryté louce, když máte v blízkosti jen chudý borový les a jste pod neustálou palbou Gandalfových papírových koulí! Nakonec se to většině skřetů skutečně povedlo, také díky vrrkům, kteří je heohroženě bránili před střelami.
V Meddědově sídle nalezlo nový domov nespočet zraněných a opuštěných zvířat. Medděd nás svým panstvím provedl, vyprávěl nám příběhy o svých chráněncích a naučil nás mnoho nového o životě zvířat. Kdo Meddědovým sídlem prošel, nezůstal nepohnut!
Kdo chce projít Temným hvozdem živý, nesmí za žádnou cenu sejít ze Stezky! Stezka se ztrácí v podrostu, stmívá se, večer je chladný. Lov zvěře je za takových okolností velice nesnadný..
Chudáci trpaslíci zůstali uvězněni hluboko v kobkách krále lesních elfů. Naštěstí je každá kobka označena fosforeskující osobní značkou trpaslíka a stráže už jsou díky omamnému vínu ve značně veselé náladě. Neviditelnému Bilbovi, který navíc našlapuje tišeji než myška, tak nečiní žádné obtíže trpaslíky objevit.
Jen ten, kdo oslnil starostu Jezerního města svým důstojným vzhledem a chováním a přednesl dostatečně oslavné chvalozpěvy na svoji osobu, byl ověnčen a vpuštěn na velkolepou hostinu.
Copyright (c) 2020 Tančící Lososi