Tančící Lososi

dětský kmen Ligy lesní moudrosti

☰ Menu

Tančící Lososi

Tamalo - Táboření Malé Lóže, Malý Walden, 5.5.-8.5.2017

Účastníci: Vendulka, Filip, Adam, Prokop, Oskar, Miky a Matouš z Rodu ze Želichova

I tentokrát jsem nemohla přijít na sraz a musela jet do Skleného sama. Málem jsem nestihla odjezd autobusu z Jablonce a nezbylo mi, než celá uřícená a zmoklá poprosit cizí paní, aby mě vzala autem na nádraží. Stihla jsem to jen tak tak, což bylo štěstí, protože by jinak Vojta neměl spacák a děti jídlo a deky. Větší část Vojtova batohu totiž zaujímalo týpí. Naštěstí jsou malí Lososi silní a vytrvalí, takže jsme to všechno společně odnesli. Kamarádi z jiných kmenů nám zase pomohli se stavbou týpí, takže jsme to hravě zvládli a už první noc jsme spali u ohně v týpí.

V sobotu se děti napříč kmeny rozdělily do „národů“ a celý den se běhalo a hrálo. Byl to velký turnaj zahrnující frisbee, ringo, vybíjenou, rugby a kbelík. Většina Lososů se sešla v Havranech a ti, co se ocitli jinde, si našli nové dobré kamarády. Zapojili jsme se i my s Vojtou a zahráli si několik zápasů frisbee. Vendulčin tým Spojené národy dokonce skončil na druhém místě! Slunce svítilo, trochu foukalo, louka se zelenala a rybník vábil na koupání. Kromě nás se ale odvážil do studené vody jen otužilec Filip. Navečer se i velcí kluci nechali slyšet, že už nemůžou ani chodit. Dlouho jsme se tak dobře nevylítali a nevyřádili.

V neděli byl důležitý den. Čekal nás Lesní běh – jedna ze čtyř Velkých her, které Liga každoročně pořádá, a večer sněm Malé Lóže.

Lesní běh je závod dvojic po trase vyznačené fáborkami se stanovištěmi zkoušejícími lesní znalosti a dovednosti závodníků - práci s mapou a buzolou, poznávání rostlin, zvířat a stop, souhvězdí, znalosti o woodcraftu, první pomoc, uzlování, hledání v jízdním řádu, morseovku, střelbu z luku a ze vzduchovky, stavbu přístřešku, odhad vzdálenosti. Závod byl zakončen parádní lanovkou, ke které ale bylo třeba vyšplhat po dlouhém provazovém žebříku. Nadšených dospělých organizátorů bylo tentokrát hodně, takže jsme měli možnost si s Vojtou taky zazávodit v dospělé kategorii. Lososi ještě nikdy podobný závod nezkusili a hodně věcí ještě neumíme, přesto se ale děti dobře umístily. V kategorii do 9 let se Prokop a Oskar umístili na 9. místě, v kategorii 10-13 byli Vendulka s Mikym 19. a Filip (8 let!) s Adamem (11let) dokonce na 14. místě z 22 týmů. Získali jsme 2 Šekeny do celoročního bodování Velkých her. My s Vojtou jsme byli 2. z šesti týmů, porazili jsme i tým náčelníka Malé Lóže. Je ale jasné, že spoustu věcí je potřeba se do příště naučit. Třeba morseovku a jízdní řády, což bylo pro všechny to nejtěžší.

Odpoledne se ještě odehrála křesací soutěž a malé hry a pak už nezbývalo než připravit dřevo na slavnostní oheň. Večer se konal velký sněm. Kolem hranice se sešly všechny zúčastněné kmeny – Jestřábi, Ťapáč, Stopaři, Rod ze Želichova, Tančící Lososi a další, všichni v indiánském oblečení. Oheň byl rozkřesán tak, jak to známe z našeho táboření, a zasvěcen čtyřem světlům čtyřnásobného ohně. Potom se vyhlašovaly výsledky soutěží a také se udílela Orlí pera těm, kdo splnily některé z činů ze Svitku březové kůry.

Večer po sněmu nám ještě Vojta zahrál v týpí na kytaru několik písniček, ale skoro všichni usnuli už při první.

V pondělí jsme celé dopoledne balili, ale zbylo trochu času i na lakros. Cesta zpátky byla náročná a dobrodružná, protože kromě nás 150 indiánů z TaMaLa se potřebovalo do Prahy dostat i podobné množství malých skautů, kteří měli sraz nedaleko. Vlak byl nacpaný k prasknutí, ani lidé s místenkami neměli často šanci dostat se na svá místa. My jsme ale měli štěstí – průvodčí nás poslala do prostoru pro kola, kde jsme si posedali na zem, Vojta vytáhl kytaru a celou cestu jsme zpívali. Jak se vlak plnil, přidala se k nám ještě skupina japonských turistů a jeden Američan ve středních letech. Mladý Japonec si nás celou cestu fotil, jak tam na batozích celí špinaví a voňaví kouřem zpíváme a smějeme se, a solventně vypadající Američan seděl na zemi nacpaný mezi visícími koly a podupával si do rytmu. Na konci cesty Vojtovi poděkoval za krásný hudební zážitek. Na cestování českými vlaky prý dlouho nezapomene.

My budeme na TaMaLo taky dlouho vzpomínat. Líbilo se mi to setkání s dalšími kmeny. Pro nás vedoucí je opravdu obohacující a povzbuzující mluvit se s lidmi, které baví to samé, co nás – žít v přírodě, učit se nové věci a být u toho obklopeni hromadou dětí. Z Táboření Malé Lóže a Lesního běhu bychom mohli udělat každoroční tradici.

Odkaz na článek o TaMaLo na stránkách Ligy je zde.

Copyright (c) 2020 Tančící Lososi