Výprava do Srbů 25.-27.11.2016
Pro listopadovou výpravu jsme si vybrali kraj pískovcových lomů na západ od Kladna, kde jsme využili možnost zabydlet se v domečku kmene Jestřábů na břehu rybníka Záplavy ve vesničce Srby. S Vojtou jsme místo s předstihem prozkoumali na ohnivcovském setkání Ligy lesní moudrosti.
Sešlo se nás 9 dětí (Kryštof, Fíla, Evelin, Jonatan, Venda, Kubík, Majda, Jáchym a Bertík) a 3 dospělí (Vojta, Vojta, Markéta), což bylo moc milé složení - parádně jsme si to užili a zase se o něco lépe poznali. Cestou vlakem jsme probrali, co důležitého se nám událo za dobu, co jsme se neviděli, a pořešili i nějaké ty důležité životní otázky, jak to tak bývá. Na nádraží v Kamenných Žehrovicích nás čekal Bertík a všichni společně jsme vyrazili do Srbů. Celou cestu jsme šli potmě, ale všichni statečně šlapali, takže nám cesta rychle utekla. V Srbech nás čekal útulný a vyhřátý domek. Dali jsme si večeři a zahráli si hry. Nejdůležitější událostí večera byla porada, na které jsme jednomyslně rozhodli, že už nechceme být jen tak nějaká banda, ale založíme si pravý indiánský Kmen. Všichni se pak odhodlaně vydali k rybníku pro svou Zasvěcovací stezku, cestu plnou úkolů, která vede ke Kmeni. Před spaním nám Vojta zahrál na kytaru a všichni usnuli, jako když je do vody hodí.
V sobotu jsme se nenechali odradit chladným počasím a posilněni ovesnou kaší vyrazili do lesů. Byl to den plný her a poznávání. Viděli jsme staré lomy, kde se těžil tvrdý pískovec na stavbu Národního divadla, Národního muzea, Karlova mostu a dalších památek. V jedné z roklí jsme si rozdělali oheň a opekli buřty. Zahájili jsme také plnění úkolů do Zasvěcovací stezky. Někteří si poradili se zapalováním ohně (i když podmínky nebyly vůbec přívětivé), se sekyrkou a nožem a dokonce i s poznáváním opadaných stromů. Hráli jsme na hradního pána, na veverky a samozřejmě na schovku, na kterou jsme našli parádní místo v Soví rokli. Učili jsme se, jak pracovat s mapou a nezbloudit. Odpoledne jsme hráli velkou běhací-šifrovací-plížící hru, která byla o to zajímavější, že se v průběhu hry setmělo. I tak se oběma týmům podařilo šifru zdárně vyluštit. Ta ale skrývala další úkol – trefit co nejrychleji zpátky do Soví rokle a najít poklad. Ani ve dne by to nebyl úplně snadný úkol, ale za tmy to bylo opravdové dobrodrůžo. Hledání se vyplatilo. V Soví rokli nás čekaly schované pytlíčky s oříškovými lodičkami se svíčkami, které jsme rozsvítili a vypustili na rybník Záplavy. Lodičky pluly krásně a dlouho svítily, některé pospíchaly rychle kupředu po větru, jiné se odvážily do hlubších vod. Některá světýlka se držela pospolu a my jsme přemýšleli, co nám tím asi říkají.. Domů jsme došli až večer, nadlábli se a hráli čokoládu. Před spaním nám Vojta opět zahrál na dobrou noc. Někdo zpíval, někdo tiše poslouchal, někdo si psal deník, někdo pochrupkával.
Nedělní dopoledne bylo sychravé, ale přesto jsme ho celé využili na hraní a plnění Zasvěcovací stezky. Hráli jsme hlavně běhačky, abychom se zahřáli, bombu a štít i prima schovku v bukovém lese. Pořádně jsme poklidili domek, každý přiložil ruku k dílu a brzy bylo hotovo. Na nádraží jsme si ještě zahráli šlapanou a naskočili do vlaku. Cesta utekla rychle. V Praze jsme se vrhli do náruče maminkám a tatínkům a rozloučili se.
Zapsala Markéta
