Sázava na kánoích 8.5.2019

Voda je pro Lososy přirozeným prostředím a kánoe jsou zase indiánská plavidla. Proto jsme se rozhodli sjet si úsek Sázavy z Týnce do Pikovic. Účast byla vysoká. Na sedmi lodích nás jelo 13, z toho 4 dospělí, Róza a 8 dětí. Posádky byly následující: Ivan (sám), Honza a Petr, Vojta a Jonatan, Róza a Kája, Agi a Sára, Toník a Sam, Joachim a Matouš.

Do Týnce jsme dojeli Posázavským Pacifikem z Prahy Hlavního nádraží a v kempu si vyzvedli lodě. Nebylo úplně jednoduché, abychom měli každý svoji vestu a pádlo, ale nakonec se to podařilo. Dále následovalo rozdělení do posádek. Vzhledem k tomu, že většina už nějaké vodácké zkušenosti měla, posedaly si děti a Róza dohromady, jen já jsem jel s Jonatanem. Když jsme každý měl svoji dvojici a loď, dali jsme věci do barelů (kupodivu se vešly) a vyrazili jsme.

Vody bylo 55cm (minimum je 45cm, optimum 65cm), takže jsme občas měli problémy, ale šlo to.

Postupně jsme sjeli jezy Podělusy-Chrást (retardérou), jez Brejlov (vlevo před náhonem) a někteří převezli a někteří svezli lodě přes jez Kaňov. Pod jezy jsme většinou kličkovali mezi kameny, ale vždycky jsme si poradili. Přestože předpověď nebyla zpočátku úplně dobrá a teploty nedosahovaly dubnových veder, bylo na Sázavě poměrně rušno. Téměř na každém jezu jsme se potkávali s nějakou skupinou a obvykle se také nechali předjet.

Na Krhanickém jízku se o zábavu postarali Honza s Petrem, kteří se pod jezem vyklopili a zablokovali tak úzký kanál, kterým se dalo plout. Jedna posádka libereckých skautů situaci špatně vyhodnotila a dojela až k nim, aby stejným způsobem nabrala vodu a potopila se. Na dalším - Lesním jezu - jsme se pak v půl druhé zastavili na oběd.

Zpočátku jsem si říkal, že se budeme nudit v Pikovicích při čekání na vlak, v tuto dobu jsem ale začal mít obavy, abychom ho vůbec stihli. Vlivem většího počtu vodáků a také nevelkých zkušeností některých posádek jsme byli teprve v půlce vzdálenosti, ale za půlkou času, který jsme měli k dispozici. Do karet nám hrála skutečnost, že ve druhé půlce úseku řeky je minimum jezů (zbývá jen jez Kamenný Přívoz a Žampach) a voda pěkně teče.

Ještě v Kamenném přívoze jsme dojeli zadní voj skautů, ale jinak nás už nikdo nebrzdil. Od Žampachu jsem nechal jet Ivana a Honzu s Petrem vzadu s holkami a plul vpředu s kluky, kteří nedočkavě pádlovali do cíle. Do Pikovic jsme připluli asi čtvrt hodiny před odjezdem vlaku. Vzhledem k tomu, že stihnout vlak bylo nejisté, raději jsme se v klidu zabalili a došli si na limonádu. Bohužel se to nakonec ukázalo jako chyba.

Zpáteční cesta se udála podle hesla "zážitek nemusí být pozitivní, hlavně když je silný." Nacpaný patrák Posázavského Pacifiku nás dovezl do Davle, kde průvodčí postupně obešel vagony s tím, že dál se nejede kvůli spadlému stromu. Vzhledem k tomu, že jsme byli poslední, kterým to řekl, byli jsme ve frontě na autobusy na konci. Nakonec se na nás usmálo štěstí (nebo dispečeři příměstských autobusů) a my se po hodině dostali do autobusu na Smíchov. Část pak ještě počkala na jednoho z ochotných rodičů, který nám pro děti dojel.

I přes závěrečné komplikace se akce setkala s dobrým ohlasem, takže se na vodu určitě zase někdy vydáme, a třeba i na celý víkend.

Zapsal: Quest

Odkaz na úsek, který jsme jeli, je zde.