Mariánskohorské boudy na běžkách, 12.-14.1.2018

Mariánskohorské boudy leží v hlubokých lesích Jizerských hor a v zimě se k nim autem nedostanete. Voda se bere u studánky, topí se v kamnech dřevem, které je třeba naštípat, v noci svítí jen kamna a petrolejky. Běžky můžete nazout skoro u postele a svištět si to na hřebeny a ještě dál. Prostě nejkrásnější místo na kmenovou zimní výpravu.

Lososi nejsou žádní zápecníci a běžkování se těší velké popularitě. Na parkovišti v Josefově dole se nás po setmění sešlo 21! Kája, Marina, Evelin, Sára, Anička, Zina, Markétka, Bert, Filip, Adam, Kuba, Oskar, Miki, Matouš, Jonatan, já s Vojtou a Rózou a s námi Vojtova se sestra Terezka s Michalem a tatínkem Ivanem. Vystoupat se všemi věcmi po sněhu do několikakilometrového kopce k chalupě nebylo zadarmo, ale zvládli jsme to a přivítala nás malebná stará udržovaná chaloupka. Děti se usídlily v patře a nadělaly třísky. Společně jsme zatopili v kamnech nahoře i dole, povečeřeli a zalezli do spacáků, protože cesta nás pořádně zmohla a čekal nás náročný den.

Ráno byla chalupa studená a uvařit snídani trvalo věčnost, takže jsme ještě před snídaní vyběhli ven, vyčistili si zuby u rybníčku, zazpívali ranní píseň, zahráli si eskymáckou honičku a pak se děti rozutekly na ranní průzkum okolních bažinek a lesů. S bříšky plnými ovesné kaše jsme se vydali na běžky. Počasí nám přálo, bylo lehce pod nulou, stopa luxusní, jelo to jedna báseň. Namrzlý terén vyžadoval více obratnosti a myslím, že každý z nás se alespoň jednou vyválel. Já teda jo, ale o to veselejší výprava to byla. Prozkoumali jsme Protrženou přehradu na Bílé Desné a odtamtud zamířili nahoru na hřeben. Rozdělili jsme se na dvě části - jedna šla s Vojtou a Rózou rovnou na Knajpu, my ostatní jsme si výlet prodloužili okruhem okolo Jizery přes Smědavu, kde jsme vyzvedli Terču s Michalem, kteří se mezitím stihli nacpat svíčkovou. Cesta byla příjemná, všichni krásně šlapali, z kopce to svištělo. Chvilkama se nám otevíral výhled na okolní vrcholy. Na Knajpě jsme se všichni sešli na minutu přesně a dopřáli si zaslouženou odměnu v podobě teplé domácí limonády, horké čokolády, chleba se sádlem, párečků, každý podle libosti. Domů nás čekalo už jen pět kilometrů z kopce. Našli se ale 3 vytrvalci (Bert, Jonatan a Evelinka), kteří stále neměli dost. Prodloužili jsme si tedy cestu o 10 km a zajeli se podívat na vyhlídku Krásná Máří, kde jsme se při západu slunce pokochali pohledem na bučiny na severních svazích Jizerek a do roviny na severu, dohlédli jsme až do Polska a do Německa a byl to krásný zážitek. Zpátky jsme už jeli za tmy s čelovkami, ale nikdo z trojice neztratil úsměv na rtech a mráz i únavu brali s humorem. Doma nás už čekala výborná večeře, kterou uvařila Terezka.

Po večeři jsme si zahráli Mafii a pak jsme si zalezli do patra, povídali si o indiánských jménech a přečetli si příběh o tom, jak přišel ke svému jménu indián Dvoje legíny. Děti se pak mohly v tichosti vydat pro svého indiána. Po chalupě i okolo byly u svíček připraveny obrázky indiánských žen, mužů i dětí, každý jiný, s různými jmény a schopnostmi, každý něčím krásný a výjimečný. Děti měly dost času s nimi pobýt, mlčky si s nimi popovídat a vybrat si toho, který jim je nejbližší. Ten je bude provázet na dalších výpravách. Časem jistě indiáni poví dětem i svůj příběh, odkud pochází a kam kráčí, co je těší a s čím bojují. Na ty příběhy se těším.. Tak jsme zahájili hru, která vyvrcholí v létě na táboře. Plni dojmů jsme šli spát.

Ráno jsme si opět před snídaní zazpívali a po snídani se konalo mistrovství republiky ve special-biatlonu, závodu trojic. Nechyběla střelba zestoje i vleže s trestnými koly, psí spřežení ani smrtící sjezd. Po profesionální ukázce mistrů světa se na trať vydali naši závodníci - Sluneční zvířata, Vlci, Běžkaři a Želvy. Všichni si vedli výborně a v divácky velmi zajímavém závodě obsadili první čtyři místa. Patří jim všechna čest a věčná sláva! Pro své indiány děti získaly za sobotní výlet i nedělní závod první body schopností.
 
 

A pak už nám nezbylo než pořádně uklidit, umýt nádobí, vytřít podlahy, zabalit si a vydat se na vlak. Cesta z kopce byla dobrodružná, dokonce i Vojta se s batohem pořádně vymlel, Kubovi ujela běžka ze srázu a vlak jsme stihli akorát. Cesta domů byla pohodová, debatovali jsme o prezidentských volbách a orlích perech a na Černém Mostě už na nás čekali naši milí rodiče.

Mariánskohorské boudy se nám zalíbily a vypadá to na začátek hezké zimní tradice :)

PS: Pro ty, kteří by si chtěli počítat běžkové výpravy do činu 1N3 Kilometry na běžkách (Najezdi celkem 30x tolik kilometrů, kolik je ti let) nebo čistě pro zajímavost:
13,4km: Anička, Zina, Oskar, Miki, Kuba, Sára, Markétka, Filip, Adam
15,8km: Marina, Kája, Matouš
25,5km: Evelin, Jonatan, Bert

Zapsal: Markéta