První jarní vandr - do Roverek 23.-25.3.2018

Jaro přišlo tentokrát později a letošní první jarní vandr byl spíše loučením se zimou než vítáním jara. Do zmrzlých skal Roverských hor vyrazilo jen osm otužilých Lososů - Kája, Evelin, Jonatan, Matouš, Róza, Quest, já a poprvé se k nám přidal i Honza, se kterým jsem kdysi prošla hory na dalekém norském severu. Všichni jsme se sešli v Dubé až po soumraku, přesunuli se autem do Heřmánek a odtud vyrazili do temných lesů a skal hledat trampský kemp Orion. Ze skal šel chlad, teplota klesala k nule, ležel sníh a malí Lososi šlapali neohroženě. Roverské hory jsou převisů plné, ale cestičku k nim není vždy snadné najít. Ten večer se nám to podařilo, zašli jsme si jen malinko. Orion nás přivítal prázdný, ale pěkně vybavený, s připravenou hromadou dřeva, vyhrabaným pískem a luxusní palandou. Kája rozkřesala oheň a hned bylo veselo. Opekli jsme si buřty, uvařili čaj a povídali si a zpívali. Brzy na nás přišla únava a všech osm se nás vtěsnalo na horní patro. V noci byla zima, ale kromě Honzy, který měl tenký spacák, jsme se všichni dobře vyspali.

Ráno rozkřesal Matouš, nasnídali jsme se a vyrazili nalehko hledat nedaleký Orion II. Od tatínka mám tajnou mapku, kde jsou zakresleny všechny významné převisy Roverek, ale ani s mapou není v členitém terénu úspěch jistý a i my jsme se chvilku toulali. Při hledání člověk narazí na spoustu zajímavých skalních útvarů a dalších překvapení, nás potěšila stopa jezevce. Po návratu jsme nanosili a zpracovali dřevo, někteří si splnili práci s nožem, sekerou a pilou do Zasvěcovací stezky. Cestou pro vodu jsme objevili malebný opečovaný kempík Heřmánek s pěknou stolečkobedničkou, totemem a útulným ležením.

Celý den jsme potom strávili dobrodružným průzkumem převisů. Našli jsme trampské kempy Swamp a Swampík, Indiána, Tisícový kámen, Danyho kemp, Wayoming a R7D a překvapilo nás, jak jsou všechny opečované. Cestou jsme se naobědvali na Huse s výhledem na Vlhošť a navštívili místo, kde nešťastnou náhodou skončil život velikána Járy Cimrmana. Dost jsme si dali do těla - lozit mezi skalami, neustále nahoru a dolů, to není jen tak. Aspoň nám nebyla zima. Nikdy nezapomenu na to parádní válení sudů v listí z pořádně strmého svahu. A myslím, že Honza taky ne :D. Na noc jsme se utábořili pod královským Mamutím převisem, který je rozhodně hoden svého jména. A navíc je pěkně schovaný na kouzelném místě v roklích. Připravili jsme dřevo, Jonatan rozkřesal oheň a brzy byla večeře hotová. My jsme zatím s Rózou našly Soví kemp, kde jsme si poseděly v tichosti při západu slunce, poslouchaly zpěv ptáčků a zazpívaly si večerní píseň.. Večer jsme si u ohně povídali o symbolech a rituálech našeho kmene a četli si a zpívali až do noci. V noci mrzlo, ale to jsme zjistili až ráno podle zamrzlých loužiček. Do našich spacáků se mráz nedostal.

Ráno jsme si zazpívali ranní píseň a vydali se kolem Sovího kempu do Pavliček, kde na nás čekal Vojta s autem. Cestou jsme i přes všeobecnou nevoli vylezli na vyhlídku Čáp a myslím, že ten výhled na vrcholu a posezení u skalního zubu stály zato. V Pavličkách jsme si ještě stihli zahrát lakros, Róza našla lebku, a pak už nás Vojta dovezl do Dubé. Při čekání na autobus jsme se dorazili při hraní pahorku a rozloučili se.

Výprava to byla příjemná a rodinná. Zjistili jsme, že se dá v pohodě spát venku v mrazu a jen tak něco nás nerozhází. Objevili jsme místa, kam se rozhodně chceme ještě vracet. Tak snad nás příště bude na ty průzkumy víc!

S modrou oblohou!

Zapsala Markétka